„Při pochybách hrajte hřiště, jak je naleznete, a míč jak leží”. To jsou pradávné zásady, podle kterých se golf hraje.
Našim zlozvykem je však na hřiště neustále nadávat, pokoušet se něco měnit a hledat výmluvy právě v něm. Samozřejmě, že na každém hřišti se najde něco v nepořádku a všechno se nemusí líbit. Greeny nedrží, jsou rychlé, pomalé, hrbolaté a co já vím co ještě. Férveje? No hrůza, pro někoho vysoké, pro někoho příliš nízko střižené. Rafy a bankry, se tady snad zbláznili? A designéři jsme samozřejmě všichni taky lepší. Přeháním, vím, ale nemáte někdy ve flajtu takový pocit?
Že se pomlouvá a kritizuje na celém světě je věc jasná. Mám však pocit, že u nás tak činíme trochu víc. Jako kdyby se v nás ozvala touha po zjednodušení běžného života jako za starých špatných časech, kdy bylo všechno přespříliš znormováno. Golfu hrajeme poměrně krátkou dobu a přiznejme si to, ne vždy mu nerozumíme. Slyšíme slovo hřiště a podvědomě si možná představíme přesně nalajnovaný tenisový kurt, fotbalové hřiště nebo jiný sportovní plácek. Prostě golfové hřiště postavené podle nějakých pravidel. Chyba. Velká chyba!
Podstatnou esencí golfu je právě různorodost každého hřiště. Hřiště se liší nejenom tvarem, délkou, ale i druhem vegetace a způsobem její údržby.
Golfové hřiště je totiž jako hora, kopec, nebo chcete-li štít. Který existuje odedávna, žádný architekt ho nestavěl a žádný geenkeeper ho neupravoval. Když hraji nové hřiště, tak si představuji, že jsem tím pokorným horolezcem nebo cyklistou. Tak jako on, pomalu stoupám a objevuji všechny jeho krásy i taje. Když už jsem se hřiště rozhodl hrát a na týčko první jamky přišel, mám jediný cíl. Chci ho zdolat takové jaké je. Nic mne neopravňuje žádat něco jiné.
Je jedno jestli jsem zaplatil 600 nebo 6 000 korun, nebo mne někdo pozval a hraji zdarma. Nenechám si postavit široký most, vysekat kosodřevinu a ledovec taky nebudu rozpouštět. Hora je vysoká, osmnáctijamková. Určitě má více tajemství a krás, než chyb. Nerozptylujme se detaily.
I kdyby nakrásně bylo hřiště mizerné a vy už po první jamce víte, že se tam nikdy nevrátíte, tak ho pokořte VY, nenechte aby pokořila hora vás. Zůstane vám skvělý pocit. Věřte mi, stejný jako kdybyste hráli na tom nejvzornějším hřišti celého světa.
Juraj Werner © 2011