Všichni to známe. Čas od času se v práci, při sportu nebo v jiných oblastech života setkáme s osobnostmi, které nám nahánějí strach a my děláme chyby. Pojďme se podívat na to, co stojí za tímto procesem a jak to napravit.

---

Všichni to známe. Čas od času se v práci, při sportu nebo v jiných oblastech života setkáme s osobnostmi, které nám nahánějí strach, cítíme se stísněně v jejich přítomnosti a cosi nám naléhavě napovídá, že jsou silnější než my. V některých případech dokonce cítíme, jak nám v jejich přítomnosti slábne naše vlastní energie, jako by ji dokázali vysávat a vnucovat nám jejich vůli. Určitě stojí za to se nad tím jevem zamyslet a zvýšit svou odolnost zastrašujícím osobnostem a jejich technikám.

V angličtině se takovým typů říká "Intimidating personalities" neboli zastrašující osobnosti. Pro zjednodušení si dovolím vnést do češtiny novotvar "intimidátoři" k jejich označení. Zaměříme se na typy lidí, které jsou extrémními případy tzv. vítězných osobností a dokáží kolem sebe šířit auru síly, nadřazenosti a neporazitelnosti, jež jejich konkurenty nebo soupeře znervózňuje a nutí k chybám - které v důsledku nakonec vedou k výhrám intimidátorů.

Jak a proč takovéto typy sportovců a sportovkyň vyhrávají? Jejich extrémně vysoká sebedůvěra, implicitní i explicitní a explicitní agresivita samy o sobě nestačí k tomu, aby dlouhodobě vítězili. Výhry intimidátorů většinou přicházejí díky tomu, že pod psychickým tlakem jejich nadřazenosti se jejich rivalové porazí nakonec sami - prostřednictvím vlastních chyb. To je metoda, která přinela úspěchy Tigeru Woodsovi v golfu, Rafaelu Nadalovi a Sereně Wiliamsové v tenise. Sami nejsou dokonalí, ale dokáží kolem sebe šířit zastrašující energii, které nakonec vedou k tomu, že jejich soupeři znejistí a dostanou se do sebezničující spirály. Tento proces pojmenoval americký sportovní psycholog Dr. Patrick J. Cohn jako "self-intimidation" neboli sebezastrašení.

Pojďme se podívat, jak můžeme se mentálně zocelit a být úspěšnější v soupeření s vítěznými typy a i s jejich extrémní variantou - intimidátory.

Nečekejte, že vám napíšou srdečné věnování

Golfový turnaj US Open 2008 vyústil v epické finále, když se do play-off dostal dominantní a očekávaný finalista Tiger Woods a proti němu stanul človíček s postavou poněkud nesportovního strejdy Rocco Mediate. V tomto nepravděpodobném duelu nebyl Mediate jen outsiderem, ale také neuvěřitelnou zprávou, že člověk, který vypadá tak obyčejně a nehvězdně, může úspěšně vzdorovat obávanému Tigerovi. Nakonec sice Tiger udolal Rocco Mediateho, ale stalo se to až na 19. jamce play-off a vnímavější golfisté z celého světa si tento duel dvou tak odlišných soupeřů navždy zapamatovali.

To památné vyvrcholení US Open 2008 se vrylo do srdce i jeho aktérovi. Rocco Mediate nechal po nějakém čase v šatně Tiger Woodse fotku Tigera při vítězném patu onoho play-off z US Open 2008 a přidal na ni lístek se zdvořilou žádostí. Prosil Woodse, aby mu na fotku napsal pár slov věnování a podepsal ji, protože by si ji rád  na památku pověsil doma na zeď. Druhého dne dostal od Woodse jen podepsanou fotku bez jakéhokoliv věnování a bez vysvětlení, proč mu nevyhověl. "Byl jsem velmi zklamán jeho jednáním a Tigerovu fotku bez věnování jsem vyhodil do koše," Vzpomíná na tento okamžik Mediate.

Míra překvapení, kterou zažil nad jednáním Tigera Woodse, do určité míry z psychologického hlediska vysvětluje míru odolnosti, kterou prokázal při soupeření s Tigerem v US Open 2008. Rocco Mediate nejspíše patří do množiny sťastných pohodářů, kteří jsou natolik ponořeni ve vlastní pozitivní bublině vnímání světa, že k nim téměř nedoléhají zastrašující signály vysílané intimidátory. Lidé jako Rocco jsou "v pohodě" sami se sebou a díky tomu jsou obdařdařeni vysokou dávkou sebeúcty, takže je těžké je rozhodit zastrašováním.

Mezi časté a účinné techniky intimidátorů patří dehumanizace jejich protivníků. Jedním z českých synonym tohoto slova je "neúcta k člověku". Pokud totiž přestaneme cítit jakoukoliv úctu a empatii k našim protivníkům, významně to usnadní proces vítězení nad nimi. Soutěžící, který umí v sobě potlačit úctu k ostatním lidským bytostem, se tak dostává do výhodné situace člověka, který v nepříteli vidí jen objekt, který je nutno efektivně eliminovat. Nikoliv člověka, který cítí zklamání a bolest.

Jak lépe vzdorovat intimidátorům

Abyste nepodlehli intimidátorům je vhodné se chovat podle návodu, který objevil Dr. Patrick J. Cohn. Dr. Cohn je americký sportovní psycholog, který mj. založil firmu Peaksports, věnující se poradenství. Dalo by se říci, že je jedním z mnoha úspěšných sportovních psychologů v době, kdy si stále více sportovců uvědomuje klíčový význam mentální odolnosti ve snaze o dosažení vrcholných výkonů. V jedné oblasti se však Dr. Cohn zapsal výrazně do historie sportovní psychologie. Je to objev vztahu mezi "intimidation a "self-intimidation" - neboli mezi tím, nakolik se nás soupeři snaží zastrašit a nakolik si výkony kazíme sami tím, že propadneme zbytečným obavám a výsledně se dostaneme do stavu sebezastrašení. Kdyby v našich hlavách (či duších, jestli chcete) nebyl ukryt tento sklon k sebezastrašení, měli by to intimidátoři o hodně složitější.

Podle Dr. P. J. Cohna lze identifikovat příznaky náchylnosti sportovce upadnout do pasti sebezastrašení. Například tyto:

• Obavy z významu či úrovně sportovního soutěžení či turnaje.
• Obavy ze soupeřů s lepším rankigem, HCP atd.
• Obavy z poškození vlastní pověsti při neúspěšném soupeření se stejně kvalitními nebo dokonce slabšími soupeři.
• Přílišné srovnávání se a příliš pozornosti věnované vnějším rysům chování soupeřů, zvláště takovým verbálním a mimoverbálním projevům, které obsahují nebo se zdají obsahovat vzkaz o nadřazenosti soupeřů.
• Přeceňování významu průběžného i konečného výsledku konkrétní soutěže. (Neschopnost vidět soutežení v dotyčném sportu jako dlouhodobější záležitost, kde výkyvy mohou postihnout každého).

Při jakékoliv činnosti se naše výsledky výsledky zlepšují, když jsme schopni se soustředit na to, abychom odevzdali výkon, který je v rámci našich možností a je podpořen dříve získanými dovednostmi. Naopak - kdykoliv, když se necháme rozptýlit a věnujeme příliš pozornosti reálným i potenciálním konkurentům, náš výkon klesá. Je naivní v soutěžení a soupeření očekávat, že při měření sil zázračně nabudeme schopností, které jsme neprokázali v přípavě a tréninku. O hodně více demoralizující však je, když při soutěžení nedokážeme "prodat" náš skutečný potenciál. Asi nejhorší je, když si do cesty k uplatnění našich reálných možností postavíme vlastní "nevynucené chyby", které děláme z nervozity při soupeření a intimidátory.

Abychom takovéto chování vyloučili nebo minimalizovali, potřebujeme sebedůvěru. K jejímu posílení doporučuji například knihu "Jak získat psychickou odolnost", kterou napsali Graham G. Jones je britský sportovní psycholog a A. Moorhouse je bristký plavec, který získal zlatou olympijskou medaili (OH Soul) a patřil k absolutní špičce.

Nejdůležitějším, co je třeba z této knihy znát, v konfrontaci s intimidátory, je část věnující se pramenům sebedůvěry - hlavního nástroje proti vlastní nejistotě. Pokusím se to stručně parafrázovat. Jones a Moorhouse došli k závěru, že sebedůvěra má dvě hlavní složky: jistotu a sebeúctu. Přirovnali sebejistotu k okvětním plátkům růže a sebeúctu k jejím kořenům. Lístky a okvětní plátky růže představují sebejistotu, která odráží vaši úspěšnost v konrétních situacích. Tato část vaší sebedůvěry je vydána na milost měnícímu se prostředí a snadno podléhá vnějším podmínkám, které ne vždy můžete ovlivnit. O její úrovni v podstatě rozhodují druzí nebo situační podmínky.

Je tu však naštěstí ještě jeden silný zdroj sebedůvěry - vaše sebeúcta. Zdraví růžových lístků a plátků ovlivňují vnější podmínky, ale v konečném výsledku jejich kvalita a přežití závisí na zdraví a síle kořenů. Sebeúcta nemusí záviset na vnějších proměnlivých, náhodných a často neobjektivních vlivech a soudech. Ten, kdo pozná sám sebe, žije v míru sám se sebou a váží si sám sebe, vždy bude mít větší sebedůvěru a odolnost v jakémkoliv soupeření.

Závěr

Důležité je nenechat se vmanipulovat do pocitů méněcennosti a nespolupracovat s intimidátorem prostřednictvým sebezastrašení - nenechat si vzít sebedůvěru. Ta se skládá ze dvou podmnožin: sebejistoty a sebeúcty. Je mezi nimi důležitý rozdíl - zatímco sebedůvěra je snadno negativně ovlivnitelná vnějšími faktory, sebeúcta může být velmi stabilním zdrojem vnitřní síly.

Když dokážeme pochopit sami sebe, být v míru sami se sebou a najít solidní důvody vlastní sebeúcty - bude pak i pro ty nejefektivnější intimidátory těžké nás zastrašit. Budeme odolnější a budeme dělat méně chyb. Ono totiž v důsledku vůbec nejde o to, co dělají soupeři. To hlavní je nenechat se "vyjukat" a odevzdat co nejvíce z našeho reálného potenciálu.