Může se náš švih najednou zlepšit uprostřed hry? Profíci potřebují měsíce nebo roky na to, aby svůj švih změnili. Jak je tedy možné, že se ten náš mohl změnit najednou mezi devátou a desátou jamkou?

---

Je to nejběžnější příběh 19. jamky. Na jednom konci místnosti říká zkroušený golfista "Mých prvních devět jamek dneska byla paráda, pak to šlo do háje a druhá devítka byla hrozná. " Na druhé straně místnosti sedí další zkroušený golfista "Dneska bych netrefil ani vrata od stodoly na první devítce, tak jsem to vypustil a najednou jsem začal hrát opravdu dobře. Ten turnaj bych vyhrál, kdyby mi to šlo na první devítce".

Co se tady vlastně děje? Může se náš švih najednou změnit uprostřed hry? Profíci potřebují měsíce nebo roky na to, aby svůj švih změnili. Jak je tedy možné, že se ten náš mohl změnit najednou mezi devátou a desátou jamkou? Jaké poučení z tohoto plyne?

Vnitřní termostat

Může to mít samozřejmě více různých příčin, já ale věřím, že ve většině případů je to problém mentálního tréninku. Tony Robbins vytvořil termín (nevím, zda byl první, kdo ho použil) „vnitřní termostat“. Teorie je taková, že když se vydáme mimo naši komfortní zónu do nového teritoria, naše podvědomí se pokusí dostat nás zpět na místo, kde víme, že je to bezpečné - tam, kde si myslíme, že leží „naše úroveň“. Dává to smysl i v evolučních teorii. Jakákoli bytost, která by zašla příliš daleko, se mohla ocitnout v potížích, být zabita a odstraněna z genofondu.

Vyjití z komfortní zóny by nás mohlo vyjít draze. Máme vybudované podvědomé mechanismy, které nám brání dojít příliš daleko a brzdí nás.

Pokud zrovna jdete na své nejlepší skóre a uvědomíte si to, můžete se začít sabotovat. Najednou máte pocit, že máte pár špatných odskoků, nebo vám více patů oběhne jamku než normálně. Najednou zahrajete hook v nepravou chvíli. Je to náhoda nebo se zde děje něco hlubšího? Na první devítce jste hráli své nejlepší skóre, vše vám šlo až do okamžiku, kdy jste si to uvědomili. Najednou vám to došlo: „Dneska bych mohl zahrát svůj rekord.“

V tuto chvíli se zapne vnitřní termostat:

1.     Adrenalin začíná proudit. Když je v těle adrenalin, máme tendenci více vnímat možná nebezpečí - bunkry se zvětšují, zeleň se zmenšuje a voda se v naší mysli stává mokřejší.

2.     Vaše myšlenky se více zaměřují na udržení skóre než na posouvání hranic. Začnete přemýšlet o tom, jak se bezpečně dostat do klubovny.

3.     Vaše očekávání prudce stoupají: „Hrál jsem tak skvěle první devítku, každý odpal byl dobrý. Měl bych být schopen udělat totéž na dalších devíti.“

4.     Vaše mysl putuje do budoucnosti a snaží se představit si, jaké jamky mohou být pro vás problematické.

5.     Ve vaší mysli se začínají objevovat obrazy špatných odpalů, které jste v minulosti odehráli na této jamce.

6.     Přestáváte cítit svůj švih. Stisknete hůl, ale nezdá se vám, že ten pocit ze švihu je stejný jako předtím. Ve snaze dostat se zpět, začnete o svém švihu přemýšlet analyticky. To nefunguje, tak začnete přemýšlet ještě víc, dokud nebudete mít v hlavě úplný guláš.

 Jakmile se tento proces rozběhne, váš výkon trpí a vy začínáte dělat jednu chybu za druhou (viz graf výše). Jak to můžeme zastavit?

Existuje celé odvětví golfového tréninku, které chce na tuto otázku najít odpověď. Sportovní psychologové nám říkají, abychom se zaměřili na rutinu, zůstali v přítomnosti, nemysleli na skóre, uvolňovali své tělo, pokusili se příliš nepřemýšlet, snižovali adrenalin skrze dechová cvičení atd. Mohli bychom je shrnout takto:

·       Změňte své vnímání – nadšení, ne strach

·       Použijte tělesné nástroje k uklidnění

·       Lepší rutina – zaměřte se více na proces

·       Méně povědomí o skóre

·       Hrajte bez očekávání

·       Lepší vizualizace před odpalem

Tyto všechny rady jsou opravdu důležité, ale opravdu řeší jádro problému?

Podívejme se na příklad: Máte-li před sebou zírajícího hladového tygra, pomohlo by vám soustředit se na své dýchání? Co takhle „relaxovat“? Mohli byste se oklamat a říct si, že jste nadšení z toho, že zrovna vidíte tygra (a že to není strach)? Možná se zkuste méně zaměřit na tygra – s tím vám přeji mnoho štěstí. Možná by vám mohlo pomoci vizualizovat tygra jako velkou kočičku? Nemyslím si, že byste to dokázali, zvláště pokud by vás v polovině vašeho snažení začal okusovat. Ano, je to pravda, všechny výše uvedené rady mohou pomoci snížit část napětí, které cítíte. Jsou to důležité nástroje, které pomáhají prorazit bariéru stresu, ale nemůžete se vyrovnat s velkým problémem za pomoci několika málo mentálních nástrojů. Musíte se dostat ke kořenům vašeho problému - internímu termostatu, systému vašich přesvědčení, vašemu podvědomému obrazu o vás samých. Musíte vytvořit nový vnitřní bod nastavení toho, čemu věříte.

Najednou přijde chovatel a odvede tygra pryč.  Všechny příznaky stresu zmizí a vy se okamžitě uvolníte. Ale počkejte, chovatel se nebál. Neukázal žádné příznaky stresu. Ani se nemusel pokoušet o relaxaci v dýchací technice, ani si představit obraz kočičky, nebo se méně zaměřit na tygra. Ve skutečnosti se více soustředil na tygra, protože to byl on, kdo ho odvedl pryč. Situace byla stejná pro nás i pro chovatele, ale reakce byla úplně jiná. Chovatel má zcela jiný systém přesvědčení a jeho vnitřní termostat je odlišný, protože tuto situaci už mnohokrát zažil.

Takže, pokud zjistíte, že klopýtnete po dobré sérii jamek, nebo když si to zkazíte na konci svého rekordního kola, odpověď na vaše problémy leží pravděpodobně ve vaší hlavě. Jistě, použití některých principů nabízených sportovními psychology, vám může pomoci, ale pravděpodobně bude pro vás těžké je převést do praxe. Skutečnou odpovědí je jít ke kořenům příčiny - co se děje pod vaším vědomím. Pokud odstraníte zakládající příčinu, každý další symptom se synergicky rozpustí. Toto lze aplikovat na většinu věcí v životě stejně dobře jako na golf.

Autor: Adam Young je profesionální trenér, působí v klubu Twin Lakes v Santa Barbaře, je autorem tréninkového programu The Strike Plan a úspěšné knihy tipů založených na výzkumech z oblasti motoriky Next Level Golf