Ani ten nejlepší golfista není imunní vůči chybám. A za nepřesnosti se platí. Obvykle však máme šanci na nápravu. Vybral jsem několik názorných situací, do kterých se na hřišti můžete dostat, a pokusím se vám vysvětlit, co dělat, abyste...

---

Ani ten nejlepší golfista není imunní vůči chybám. A za nepřesnosti se platí. Obvykle však máme šanci na nápravu. Vybral jsem několik názorných situací, do kterých se na hřišti můžete dostat, a pokusím se vám vysvětlit, co dělat, abyste ze šlamastiky vyvázli beze ztrát, případně co nejvíce eliminovali následky.

1. Rána z rafu
Nikdo z nás není bezchybný, občas se tak stane, že náš míček skončí v hustém rafu. V takovém případě je štěstí, že jej vůbec najdeme, ve druhém kroku se musíme pokusit míček vyhrát. Nejprve si opodál najděte srovnatelné místo a zkuste si zde pár cvičných švihů. Nečiňte tak poblíž svého míče, abyste jím nepohnuli a „nevykoledovali si" trest.

Jednou z největších chyb je „nenasytnost" při výběru hole. Ve snaze dohnat ztrátu si amatérští hráči častou vezmou železo místo wedge s vyšším loftem. Vystavují se však hrozbě, že míč nedostanou dostatečně vysoko do vzduchu, aby přeletěl trávu.
Jakmile vyberete hůl, zvolte si nejkratší vzdálenost z rafu na bezpečné místo, které musíte zasáhnout i při horším provedení úderu. Míč si posuňte víc k zadní noze, budete jej tak atakovat pod strmějším úhlem. Hůl držte opravdu pevně, protože tráva má tendenci se kolem ní omotat, zejména kolem krčku, což vede k zavření líce v impaktu. Razantně švihněte.

2. Chip z rafu
Už předchozí situace vyžaduje jistou praxi, avšak trablům není konec. Opravdu delikátní situace nastane, když skončíte ve vysoké trávě v blízkosti greenu, navíc ve svahu. Takový úder se nebojím nazvat noční můrou golfistů, profesionály nevyjímaje. Nemějte velká očekávání a počítejte raději s delším patem, než s tím, že míček posadíte na centimetry k jamce.

Jakmile přijdete k míčku, pečlivě posuďte hustotu trávy a výšku, v jaké míček sedí. I zde je důležitý výběr hole, ideální je lob wedge (56/60°), pokud ji v bagu nemáte, vezměte jednoduše hůl s nejvyšším loftem, což bude patrně sand wedge. Jestliže míček „sedí" na trávě, je lepší menší bounce, pokud je zabořený, bounce hole by měl být větší.
Postoj lehce otevřete a míček si umístěte do středu. Pro optimální rovnováhu se rozkročte o něco víc a více se snižte v kolenou. Ramena musejí směřovat paralelně se svahem. Ve finální fázi nápřahu zalomte zápěstí, strmě švihněte a akcelerujte do míče.

3. Fervejovým dřevem z kopce
Fervejová dřeva, jak už jejich název prozrazuje, byla primárně navržena pro hru z ferveje. Přesto s jejich použitím k tomuto účelu řada amatérů váhá, zvlášť pokud míček neleží v ideální pozici. Svah je přesně takové místo a nebudu zamlčovat, že rána z kopce fervejovým dřevem patří k těm obtížnějším. Nicméně i z takové pozice lze míč odehrát, jen to chce jistou úpravu.

Počítejte s tím, že trajektorie bude nižší než obvykle a míček bude déle rolovat, proto je třeba přidat loft (místo dřeva č. 3 použijte třeba dřevo č. 5). Míček má navíc tendenci ubíhat trochu doprava, proto miřte mírně vlevo.
Pro lepší rovnováhu zaujměte o něco širší postoj, platí čím větší sklon, tím širší postoj. Na rozdíl od klasické rány fervejovým dřevem z rovné plochy, kdy si míček v postoji umisťujete o něco dopředu, abyste jej při vzestupném pohybu hole setřeli, při ráně z kopce si ho umístěte doprostřed, případně o zhruba dva centimetry dozadu od středu postoje. Vyvarujete se tak zasažení povrchu za míčkem. Boky a ramena srovnejte rovnoběžně se svahem a pak už jen plynule švihněte.

(originál článku "Paul Casey: Ďábelské rány" vyšel v časopisu Golf)