Tento článek je o tom, jak zvládat hru z týčka. Ideální je opřít se o drajvy na hranici 300 metrů a zároveň zasáhnout green, ale ne každému se to podaří. Přečtěte si, jak vládnout drajvrem a železy.

---

1. Zapojte velké svaly
Během úderu nemyslím na techniku, jednoduše nechám pracovat velké svaly. Jak na to jdu? Zhruba 60 % váhy přesunu v začátku na pravou nohu, nikoliv však úklonem na pravou stranu, jak vídám u řady amatérů. Že je vše správně, to mi napovídá napětí v pravé hýždi i boku, čehož docílím při nápřahu.
Nápřah poháním především zády a rameny, opět se tak odkazuji na velké svaly. Všimněte si, že nehovořím o pažích, ty nechávám pracovat samovolně. Jestliže zahrajete pár špatných drajvů, neviňte hned paže, zkontrolujte práci velkých svalů. Musíte vnímat otáčení kolem zadní nohy, jež je stabilní.

Z vrcholu nápřahu prvně nastartuji boky, které posouvám co nejvíc i nejrazantněji doleva směrem k cíli. Pokud to uděláte – místo abyste prvně vedli dolů paže – dostanete své odpaly okamžitě na vyšší úroveň. V této fázi také tlačím levé chodidlo do země, čímž zvýším rychlost hlavy hole. Zároveň maximálně zapojím hýžďové, stehenní i břišní svaly, neboť rychlost vychází z oblasti od kolen po hrudník.
Věřte mi, že vypracované bicepsy jsou pěkné na pohled, ale při drajvu vám moc nepomohou, paže zůstávají pasivní, pouze dbám na to, abych je udržel před tělem. To mi pomáhá udržet postoj během impaktu a při postoupném spouštění hole do úderu. Rozdíl mezi dobrým a skvělým drajvem spočívá v udržení správného sklonu páteře a dokončení úderu.

2. Rotace jako motor
Stručně by se dalo říct, že kdo nerotuje, nevítězí. V rotaci se totiž skrývá síla. Pro názornost, co po vás chci, si zkuste představit, že středem vašeho těla prochází tyč a vy na cestě dolů jednoduše rotujete kolem ní směrem k míči a poté plynule pokračujte až k dokončení švihu.
Díky tomu pravidelně mohu atakovat hranici tří set yardů, třebaže můj nápřah je kratší než u většiny profesionálů na Tour. Když se budete držet mé rady a přenesete nejprve více váhy na pravou část těla, čímž v trupu docílíte napětí, budete schopni prostřednictvím správné rotace vyvinout obrovskou sílu.

3. Tříčtvrteční rána
V nováčkovské sezoně jsem se hodně naučil pozorováním druhých. Občas jsem šel i cestou pokus-omyl, ale tato fáze byla velmi užitečná a nasměrovala mě i k první výhře na okruhu. Jako většina mladých a silových hráčů jsem preferoval vysoké přihrávky s velkou rotací. Pokud ale hrajete ve větru na svažitý terén, máte v takovém případě jen malý prostor pro chybu.
Oči mi otevřela hra s jedním ze zkušených borců, který hrál nízké rány železem a míči uděloval mnohem méně spinu. Na měkčích greenech dost často končil mnohem blíže jamce než já.

Tehdy jsem začal s tříčtvrtečním nápřahem. Nejdelší železo, které k tomu využívám, je sedmička a úder vyžaduje určité úpravy. Míček si v postoji posunu lehce dozadu, zkrátím nápřah a zmenším zalomení zápěstí. Abych předešel strmé rovině švihu, kvůli níž by míč letěl příliš nízko, ujistím se, že tělo rotuje dostatečně od cíle, tak docílím mělkého úhlu ataku. Otočení trupu je výrazné, avšak nápřah i protažení rány do závěrečné pozice jsou kratší, ve srovnání s plným švihem zahraji zhruba o nějakých deset metrů kratší ránu.

Možná to není ideální úder pro případ, kdy potřebuji atakovat vlajku a jít po birdie, ale musíte uvažovat strategicky a kolikrát vzít rozum do hrsti. Tříčtvrteční ranou snáze docílíte požadované délky, s větší pravděpodobností zahrajete rovně, tudíž jde o spolehlivější variantu. Méně je někdy více a touto strategií se často vyvarujete nežádoucímu bogey, které za určitých okolností klidně zhatí vaši celodenní snahu. Konečně jsem pochopil, co Lee Trevino mínil, když pronesl: „Pošli míč jen do takové výšky, do jaké je třeba."

(originál vyšel v časopisu Golf)