Fyzicky vcelku zdatný člověk, kterého golf baví, dokáže překvapivě rychle zlepšovat svoji schopnost dopravit míč do jamky. Téměř každý golfový adept je schopen po nějakém čase dospět do stádia, kdy na hřišti nepřekáží. Dokonce si dokáže golf užívat. Styly a křivky se různí, ale pro všechny amatérské hráče platí, že mají potenciál hrát docela přijatelné výsledky. Přesto se jim občas do hry vloudí několik obludných čísel. Typický pohled na skórkartu amatérského hráče v jeho prvních pěti letech golfového učednictví nabízí několik parů, několik double-bogey, několik triple-bogey. To je celkem přijatelný výsledek, kdyby se tam také neobjevovala dvě a více devítek nebo dvojciferných čísel. Tyto "velká čísla" jsou výsledkem špatného managementu hry neboli špatných rozhodnutí při volbě druhu rány a strategie. Svůj průměrný výsledek, může hráč snížit, když se naučí správně strategicky rozhodovat. Ale jak na to?
Americký golfista ze 70. let Johnny Miller v jednom ze svých rozhovorů zmínil analogii golfu s dopravními světly. Tento jednoduchý návod byl dále rozpracován českým trenérem Ondřejem Kašinou a představuje rychlou pomoc při rozhodování ve hře:
1) Spolknout své ego. Největším nepřítelem každého golfisty je jeho ego. Škodí mu různě, asi nejvíce však při rozhodování o druhu a charakteru rány. Čím nebezpěčnější je herní situace, tím škodlivější bývá vliv ega na konečné rozhodnutí, jak ji zahrát. Proto základním a naprosto nutným východiskem je spolknout své ego nebo jej alespoň nechat v autě na parkovišti.
2) Představte si dopravní světla. Prostě obyčejný semafor na křižovatce. Má tři světla: zelené, oranžové a červené.
3) Před každou ránou se naučte rozpoznat, které světlo na semaforu zrovna svítí.
4) Červená! Těchto situací může být celá řada. 
Možná nejtypičtější je míček několik metrů v lese. Už když tam váš míček mířil, zmocnila se vás směs sebelítosti, vzteku a touhy napravit to nějakou zázračnou druhou ranou. Přijdete k míčku a vaše ego vede váš pohled k malé skulince mezi kmeny, nabízející průhled na green. Vaše ego volá po té ráně a není ochotno naslouchat, že při tréninku byste úspěšně zahráli tu ránu jednou ze sta pokusů. Jestli jste ego nenechali v autě, pak lze předpovídat, že na cestě je výsledek mezi 9 a 12 údery. Pokud jste se už naučili nebrat ego s sebou na hřiště a umíte už rozeznat barvy světel na golfovém semaforu, pak jasně vidíte červenou. A zahrajete bezpečný nízký čip do ferveje. Par je ještě ve hře, bogey skoro jisté.
5) Oranžová! Dobrý příklad je sedmá jamka na hřišti Golf and Country Club Hodkovičky. Zajímavá jamka a jen zdánlivě lehká. Je to 240 metrů dlouhý par 4. Green je okolo chráněn vodou na pravé i levé straně. Navíc chybná první rána vpravo staví do cesty druhé ráně stromy, chyba vlevo vede do vody či do hustých trsů trávy. Typický případ oranžového světlo. Není dobré "si nadělat do kalhot" a hrát úplně defenzivně. To by způsobilo, že druhá rána na green bude dlouhá a rovněž riskantní a těžká z hlediska zastavení míčku. Ale drajvr může dopravit míček příliš daleko, nejspíše do vody. S pohledem na oranžové světlo semaforu je proto vhodné zvolit zlatou střední cestu a podle vaší obvyklé délky a obliby hole zvolit fervejové dřevo, hybrid nebo delší železo.
6) Zelená! Jste například na odpališti první jamky ve vašem klubu. Fervej se stáčí poněkud doprava a váš obvyklý úder je mírný fade. V efektivním dosahu vaší rány drajvem není žádná překážka, zvláště ne vpravo. Jamka je dosti dlouhá. V této situaci svítí jasné zelené světlo, vezměte drajvr a s důvěrou zahrajte vaši obvyklou ránu. Druhý příklad: vaší obvyklou ránou je draw. Jste na paru 5 a míček dobře leží na stéblech trávy, fervej je široká a vlevo nejsou žádné nebezpečné překážky. Tedy - zelená a fervejové dřevo a hezky tomu nandat.
(autor: Ondřej Kašina; článek vyšel v magazínu Golf 11/2012, s.32-33)