Nejefektivnější recept na to, jak udržet nervy pod kontrolou, je poměrně snadný – soustředil se na svou zažitou rutinu. Ta patří k těm částem hry, které se často zanedbávají, nicméně hraje velmi podstatnou roli, jestliže chcete dosáhnout maxima. Předúderová příprava je u každého hráče jiná, nejlepší golfisté světa k ní odlišně přistupují v případě odpalu či rány z pole a jinak při patování. Je proto s podivem, že převážná většina (pravděpodobně přes 90 %) amatérů žádnou vlastní rutina nemá.
Předúderová rutina slouží jak k mentální, tak k fyzické připravenosti, abyste předvedli to nejlepší, co ve vás je. Zatímco u patů vám zabere dvě až tři minuty, u ostatních ran trvá minutu či dvě. Patovací rutina začíná už v okamžiku, kdy nejste na řadě, a vrcholí zásahem míče. Celý postup by se dal zobecnit do několika navazujících kroků.
1. Volba hole a tvaru rány
2. Zamíření na cíl
3. Uchopení hole
4. Vizualizace úspěšné rány a kontrola dechu
5. Cvičné švihnutí
6. Zaujetí postoje
7. „Spuštění kohoutku"
Čtvrtý krok bývá u amatérů často nahrazen obavou typu „jen ať netrefím...", jenže negativní způsob myšlení ve většině případů vede právě k tomu, že míček skončí přesně tam, kam jste ho nechtěli zahrát.
Rovněž závěrečný krok mohou provázet potíže, neboť bývá často opomíjen, přestože zahájení švihu je jeden z nejdůležitějších okamžiků. U každého nereakčního sportu musí sportovec přijít s něčím, co akci zahájí. Každý hráč má svoje způsoby, např. Brandt Snedeker před každou ranou odtáhne svůj pravý palec od hole a poté ho zaryje do gripu a následně zahájí odtažení hole.
Zkuste se někdy pozorně podívat na světové hráče, jak se s pomocí předúderové rutiny dokáží vyrovnat s vlastní nervozitou. Až příště vyrazíte na range nebo na patovací green, udělejte si čas na to, abyste si osvojili vlastní „rituál", s jehož pomocí se psychicky i fyzicky připravíte na každou ránu.
(autor: Petra Prouzová, originál článku "Brandt Snedeker: Jak se popasovat s nervozitou" vyšel v časopisu Golf 2013/3 s.36)