Veškerá lidská činnost vychází z motivace. Bohužel nám občas schází a progres se nedostavuje. Projděte si s námi, co dělat, abyste vám zůstala motivace se neustále zlepšovat ve svém oblíbeném sportu.

---

Za vhodný postoj v životě, v práci i ve sportu se často označuje optimismus nebo pozitivní myšlení. Ti, kteří jsou ochotni využít vědomosti z oblasti sportovní psychologie, se mohou při hledání efektivní motivace dostat dále nežli jen na úroveň optimismu - k pozitivnímu způsobu myšlení! Skvělým příkladem je americké "Nice Effort!" jako ocenění odvážné nebo kreativní golfové rány, i když v důsledku nedopadla úplně dobře. Pro Evropany, zvláště pro Středoevropany prolezlé historickou skepsí, je těžké pochopit, že lze vyslovit uznání jen za pouhou snahu. U nás rozhoduje pouze výsledek. A právě pozitivní myšlení ztělesnění formulí "Nice Effort!" umožňuje nejen snáze překonávat neúspěchy, ale také povzbuzovat sebe i ostatní k dalším odvážným a kreativním pokusům. Lze se však dostat kvalitativně ještě výš. K tomu je však nutné najít efektivní motivace a cíle a rovněž ideální poměr motivací, konkrétně směs motivace vnější a vnitřní. 

Rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací

Psychologie obecná i sportovní se shodují v tom, že člověk má k jakémukoliv jednání vícečetnou a často i dosti složitou směs motivů. Důležitá je i celková intenzita součtu motivací. Tou se zabývá tzv. Yerkes-Dodsonův zákon, který staví do korelace intenzitu motivace a křivku výkonu. Když člověk něco nechce (byť podvědomě), tak se věci zpravidla nedaří a výsledek je špatný. Naopak, když něco chce moc, je vnitřně napnutý a toto napětí narušuje normální fungování psychiky, výkon tudíž také zeslabuje.

Vztah mezi úrovní motivace, náročností úkolu a výkonem graficky znázorňuje Yerkes-Dodsonův zákon, označovány jako "obrácená U-křivka". Vyjadřuje skutečnost, že úroveň výkonu za předpokladu nízké motivace bude nízká, s růstem intenzity motivace roste i úroveň výkonu, ovšem jen do určité úroveň výkonu, ovšem jen do určité úrovně motivace. Přesáhne-li motivovanost člověka určitou mez, výkon se snižuje. Pro každý typ úkolu existuje určitá optimální úroveň motivace. Přemotivovanost je motivace vyšší než optimální a ovlivňuje výkon negativně. Lze se sní setkat například u zkoušek nebo právě u sportovních výkonů.

Rozsah tohoto článku bohužel neumožňuje rozebrat podrobně všechny problémy procesu motivace sportovce, Pro potřeby rekreačních si tuto džungli můžeme zúžit na dvě hlavní oblasti: motivaci vnější a motivaci vnitřní.

Motivace vnitřní

Motivace vnitřní souvisí se sportovní aktivitou jako takovou, s jejím vnitřním obsahem, kdy sport sám přináší člověku pocit uspojení a radost. Naplňuje touhu člověka po seberealizaci, využívání a rozvíjení jeho schopností. U rekreačního sportu je nutno zmínit, že významnou součástí vnitřní motivace představuje pozitivní vliv sportovní činnosti na zdraví.

Většina starších lidí, kteří začnou sportovat, se rozhoduje právě na základě vnitřní motivace. Mají radost z nově naučené dovednosti nebo je těší pocit, že jsou fyzicky zdatnější; přesto vědí, že nedosáhnou žádných vrcholných výkonů, protože s daným sportem začali poměrně pozdě. Navíc některé sporty (mezi nimi také golf) jsou spjaty s lidmi, kteří je začnou provozovat v pokročilejším věku, ačkoliv nejúspěšnější jedinci se rekrutují z těch, kdo se danému sportu věnuje od útlého věku.

Pokud chcete pracovat na posílení vaší mentální stránky, lze doporučit knihu "Jak získat psychickou odolnost", kterou napsali Graham Jones a Adrian Moorhouse. (A. Moorhous byl po léta velmi úspěšný britský plavec, získal olympijské zlato a po ukončení kariéry založil s psychologem G. Jonesem firmu "Lane4" zabývající se poradentsvím oblasti psychologie.)

Autoři v ní zdůrazňují význam vnitřní motivace: "Výzkum ukázal, že zaměření na dosažení vnitřní cílů, jako je osobní růst a rozvoj, obvykle dopúrovází vyšší sebeúcta, seberealizace amenším sklon k depresím a úzkosti. Naproti tomu relaticně silný důraz a zaměření na vnější cíle, jako je bohatství a sláva, bývá spojováno s nižší sebeúctou a seberealizací a naopak s větším sklonem k depresím a úzkosti...  Jedince motivované vnitřně ve srovnání s ldimi motivovaným vnějšími faktory charakterizují větší zájem, nadšení a sebejistota, které následně zvyšují jejich vytrvalost, tvořivost, elán, pocit duševní pohody a -což je zásadní-také výkonnost."

Motivace vnější

Naopak vnější motivace vychází z vnějších zdrojů - jako příklad můžeme uvést snahu motivovanou slíbenou odměnou, jíž může být medaile nebo finanční obnos. Sport vytváří řadu příležitostí pro vnější motivaci: nabízí hmatatelné důkazy úspěchu jako diplomy a tituly, medaile, poháry a další odměny. Taková ocenění jsou důležitou součástí sportu a naplňují sportovce dobrým pocitem z kvalitního výkonu. Trenéři a psychologové sportu však namítají, že z dlouhodobého hlediska by neměla vnější motivace převážit nad vnitřní.

V současném profesionální golfu lze tvrdit, že u světového špičky je v rovnováze motivace vnitřní a vnější. Na jedné straně je jasné, že do nejvyšších pater profesionálního golfu - jako je například Evropská Tour a americká PGA Tour - se dostanou pouze jedinci s velmi silnou vnitřní motivací. Pokud by ji neměli a pokud by nemilovali hru pro ni samou, jednoduše by si nedokázali dlouhodobě udržet výkonnost a vyrovnat se neúspěchy a selháními, která postihují všechny bez vyjímky.

Současně však jsou finanční odměny v současném vrcholovém golfu tak velké a společenský status golfových hvězd je tak vysoký, že by bylo naivní podceňovat význam vnější motivace. Světová profesionílní špička v údobí na vrcholu výkonnosti to má namícháno asi tak 50:50 mezi vnitřní a vnější motivací. Rekreační golfista však musí svoji "zdravou směs" motivací hledat poněkud jinak - možným ideálem je tak 70% vnitřní a jen 30% vnější motivace. Možná ještě o něco více ve prospěch té vnitřní. Čím většího podílu vnitřní motivace rekreační golfista dosáhne, tím lepší bude jeho odolnost proti neúspěchům a všem negativním vlivům, které se promítají do konečného výsledku.

Co je to "Úspěch"?

Jak ale získat motivaci? Jednou z cest je stanovit si na cestě výkonnostního růstu dosažitelné cíle. Velikán golfové historie Jack Nicklaus vždy své následníky upozorňoval, že dvě věci v golfu působí největší demotivaci: neúměrně vysoké cíle a neúměrně nízké cíle.

Psychologové sportu zavedli pojem dosažitelné cíle, aby individuální trénink a osvojování nových dovedností byly lépe strukturované a snadněji vnímatelné. Když se totiž lidé domnívají, že daného cíle skutečně lze dosáhnout, jsou ochotni vynaložit více úsilí. Naopak domnívají-li se, že cíle jsou zcela nerealistické, udrží si jen stěží motivaci. Takový individuální plán dosažitelných cílů pro rekreačního golfistu může být třeba následující: V této sezóně se zlepším krátkou hru a snížím průměr patů na kolo. Nebo může obsahovat cíl, že během zimní příprav na driving range si zlepším schopnost tvarovat rány na obě strany. Když pak vytyčené dosažitelné cíle konfrontujeme s realitou během skutečné hry, je pro rekreační golfisty vysoce doporučitelné najít novou definice pojmu "úspěch". Velmi často je totiž reálný výsledek hry ovlivňován náhodnými vnějším faktory, jako je například stav povrchu, řízek, nečekaný závan větru atd. Povědomí úspěchu při realizaci postupných dosažitelných cílů by tedy nemělo vyplývat z pouhého soustředění na konečné skóre, ale daleko více z objektivního dojmu, nakolik se nám daří uvádět do praxe rozvoj naší herní techniky a strategie.

Postupné a dosažitelné cíle, které mají schopnost zvyšovat motivaci sportovce a které vedou k vyvážené směsi vnitřní a vnější motivace, by měly být:

Internalizované (Naše a námi vnitřně akceptované. Bez ohledu na to, zda jste si své cíle vymysleli sami nebo vám je někdo doporučil, fungují pouze tehdy, když se s nimi vnitřně plně ztotožníte. Je nutné, abyste je považovali za smysluplné a přijali je zcela za své.)

Rozvíjející (Musíte mít jasné povědomí, že se nejedná o pouhý bezduchý dril. Musíte cítit, že vás plnění cíle rozvíjí a posouvá kupředu.)

Konkrétní (Efektivní cíle nemusí být nutně přesně měřitelné, ale musí být jednoznačné a musí být patrno, kdy jsou splněny a do jaké míry byly splněny.)

Plánované (Cíle musejí mít jasný časový horizont a nejlépe je, když jsou jednotlivé cíle ve vzájemné pozitivní synergii.)

Pod vaší kontrolou (Aby byly cíle trvale vysoce motivační, měli byste jich být schopni dosáhnout vlastními silami. Mít své cíle pod kontrolou znamená, že efektivní cíle by neměli být vydány napospas vnějším faktorům, které nemůžete ovlivnit.)

Pravidelně hodnocené (Vzhledem k tomu, že celý proces rozvoje schopností je dlouhodobý, je nutné vyhodnocovat i dílčí výsledky. Jinak hrozí poklas motivace)

Energizující (Cíle by vás měly lákat a jejich plnění povzbuzovat. Zde se odráží ona známá poučka J. Nicklause, podle které musjí být efektivní cíle přesně stanoveny tak, aby byly ještě dosažitelné, ale nikoliv příliš nízké.)

Zdokumentovatelné (Když si splněné cíle zdokumentujete, budete mít neustálou připomínku toho, jaký pokrok jste udělali. Pomůže vám to překonávat psychickou zátěž a pochybnosti, připomene vám to, proč to celé děláte, co vám to přináší.)

(Autor: Ondřej Kašina; Článek vyšel v originální verzi "O významu a o rozdílnostech motivací ve sportu" v časopise Golf 2013/21, s.36-40)