Nervozita je zcela přirozená věc, zvlášť když saháte po velké odměně. Poradíme vám, jak si v takové situaci zachovat klidnou hlavu.

---

Můžete odpálit do křoví, zahrát do vody, zasáhnout ani ne polovinu fervejí a čelit výzvám v podobě osmimetrových patů do paru. To všechno chce odvahu i chladnou hlavu v okamžicích, kdy potřebujete uspět a kdy je třeba hodit předchozí nezdar za hlavu. Ptáte se, jak vyváznout z problémů? Odpověď je jednoduchá – spoléhejte na svou běžnou rutinu. Jde o část hry, kterou většina amatérů zcela opomíjí (Až 90 % z nich žádnou zaběhlou předúderovou rutinu nemá.), u nejlepších hráčů planety však zastává pevné a důležité místo. Přístup k úderu, respektive předúderová rutina, se liší u jednotlivých hráčů, u ran je však stejná. Jinou rutinu pak hráči používají na údery, jinou na patování.

Hlavní funkce rutiny spočívá v mentální a fyzické přípravě k úderu. Obvykle zabere minutu dvě, u patů může trvat až tři minuty. Začíná okamžikem, kdy na vás přichází řada. Každý hráč si obvykle osvojí vlastní postup. Co všechno může obsahovat? Jde o několik na sebe navazujících kroků.

1. Výběr hole a tvaru rány
2. Volba bodu, na který hráč míří.
3. Uchopení hole
4. Vizualizace úderu a kontrola dechu
5. Zaujetí postoje
6. Kývnutí holí
7. Spuštění akce (zahájení švihu)

Pokud jde o čtvrtý bod, v tomto okamžiku u amatérů často dochází ke ztrátě koncentrace, neboť uvažují stylem „jen abych netrefil vodu", „snad to nezatáhnu do lesa" apod. Zaplašte negativní myšlenky, uvažujte pozitivně a představte si ideální ránu.

(originál článku "Brandt Snedeker: Nervy na pochodu" vyšel v časopisu Golf)