Pozor - tento článek vás donutí přemýšlet! Golfisté mají často pocit, že ví, jak vypadá dobrý švih, ale v praxi se jej neumí provést. Proč? Protože jejich znalosti jsou mnohdy založeny na mýtech a otřepaných frázích. Přečtěte si o těch nejčastějších.

---

Mýtus první: Zvednutá hlava

Často je zvednutí hlavy považováno za hlavní příčinu špatného odpalu. Ale je to skutečně tak? Jako trenér jsem často nahrával hráče na video a viděl jsem případy, kdy stejný hráč odpálil míček čistě a poté jej topnul. Nikdy jsem si nevšiml, že by hráč zvedl hlavu příliš brzo, a to ani při topování. Ačkoliv hráči sami věřili, že tuto chybu dělají, nebyla to pravda. Naopak je to nutilo násilně držet hlavu dole, čímž si aktivně sabotovali vlastní schopnost odpálit míček čistě. Koneckonců, i kdyby zvednutí hlavy skutečně způsobilo špatný odpal, Annika Sörenstam nebo David Duval by se jistě nedostali mezi světové jedničky (s perfektním skóre 59). Zbavme se konečně tohoto mýtu!

Mýtus druhý: Levá ruka ohnutá při odpalu

Jen proto, že profesionální hráči mají ruce při odpalu natažené, neznamená to, že se aktivně snaží je natažené mít. Ve skutečnosti je to přesně obráceně. Golf je jako přetahování lanem, kde se ovšem přetahujeme s vlastní holí. Při švihu nám pak odstředivá síla tlačí hůl z ruky, ale my musíme nad ní udržet kontrolu. Jinak řečeno, není to o tom, snažit se mít ruku pokrčenou nebo nataženou, ale o schopnosti odpálit míček. Podobně je tomu v přetahování lanem: to, že jeden tým tahá na jednu stranu, neznamená, že vy netaháte na stranu opačnou.

Mýtus třetí: Přední noha zvednutá při nápřahu

Ještě před tím než jsme se všichni naučili mít obě nohy na zemi, bylo na světě mnoho profesionálů, kteří přední nohu při nápřahu zvedali. Třeba Bubba Watson ji zvedá stále. Tento mýtus tu existuje tak dlouho, že ho skoro všichni považují za pravidlo a vůbec to neznamená, že je správné mít obě nohy na zemi za každých okolností.

Mýtus čtvrtý: Můj nápřah není správně

Zamyslete se nad tím… Co to znamená „správně“? Kdo to rozhodl? A na čem bylo toto rozhodnutí založeno? Třeba existuje možnost, že forma nápřahu není až tak důležitá. Bylo by přece divné, kdyby existoval jen jeden jediný „správný“ styl nápřahu pro všechny hráče.

Mýtus pátý: Můj nápřah je příliš dlouhý / krátký

Gratuluji - hrajete podobně jako mnoho světových profesionálů. Koneckonců, kdo rozhodl, že nejlepší nápřah je ten, kdy je hůl rovnoběžně se zemí? Předdefinovaný ideální švih v reálném světě neexistuje. Každý jsme jiný a snaha vejít se do norem a škatulek nám jen ubírá čas, který jsme mohli strávit odstraňováním skutečných chyb ve švihu.

Jak fungují golfové mýty

Existuje mnoho dalších mýtů jako například „při švihu se nesmím moc hýbat“, „nesmím při švihu ohýbat levou ruku“ (někteří hráči to dokonce používají jako techniku pro zajištění delšího odpalu), „vypadl jsem z postoje“(což není problém, pokud se odpal povedl). Většinu těchto „problematických“ či „špatných“ pohybů používají profesionálové každý den. Jak je to možné? Protože golfový trénink není o mechanice tělesných pohybů.

Největší rozdíl mezi profesionálem a amatérem je ve způsobu, jakým hůl odpálí míček.

Ano! Nejdůležitější část celého golfového švihu je odpal. Nemluvím o pozici těla při odpalu, ale o tom malinkatém prostoru, kde se míček a hůl navzájem setkali a skrze který na sebe působí.

Řešení: Styl versus Funkce

Součástí každého fóra o golfu, článku nebo knihy je poučení, že je třeba si vylepšit svůj styl, abychom zlepšili jeho funkci. V podstatě říkají: „Vaše tělu se musí hýbat tak a tak, čímž dosáhnete větší vzdálenosti / konzistence / přesnosti atd.“ Takové rady jsou založeny na přesvědčení, že lepší mechanické provedení (styl) vede ke zvýšení funkčnosti odpalu.

Ale učí se snad dítě mechaniku toho, jak vložit vidličku do úst, aby dosáhlo účelu (najedlo se)? Odpověď víme všichni, protože při jídle neučíme děti způsoby, jak správně ohýbat ruku a zápěstí. Kdepak – funkce předchází styl.

Když technika vznikne jako důsledek určité funkce, je potom mnohem přizpůsobivější. Dítě, které se učí prostě vkládat vidličku do úst, se to učí různými technikami, díky čemuž je schopno volit různé trajektorie pohybu. Například jedním loktem opřeným o stůl. Na druhou stranu dítě, které se naučí jen sadu různých předem definovaných pohybů, může sice mít funkční (ačkoliv nepřirozenou) techniku, ale bude daleko méně adaptabilní. Pokud upřednostníte dosažení určitého cíle, tedy funkci před stylem, váš mozek si sám bude koordinovat všechny nutné proměnné do správného mixu, aby cíle bylo dosaženo. Nakonec je třeba říct, že ačkoliv je styl důležitý, jeho zlepšení by nemělo být tím hlavním cílem golfového tréninku.

Pamatujte si, jakákoliv změna stylu musí sloužit nějakému účelu - buď zlepšit odpal, zlepšit opakovatelnost dobrého zásahu míče, a nebo snížit zátěž na pohybové ústrojí. To je vše. Neměli byste dělat změny ve svém švihu jen proto, že vypadají lépe nebo proto, že se tím přiblížíte stylu svého oblíbeného golfisty.

Poznámky na závěr

Technika je důležitá – ale naprostá většina věcí, které amatérští hráči vnímají jako „správná technika“ je skutečně diskutabilních. Pokud vám změna techniky nepomůže dosáhnout konzistentnějšího nebo lepšího odpalu (nebo bezpečnějšího pohybu), je to jen ztráta času. Pokud jste zaměstnáni tím, aby vaše hůl v nápřahu mířila na cíl, určitě se tím zlepší výsledek, tedy funkce švihu?

Hlavním poselstvím tohoto článku je:

• Existuje mnohem širší hranice pro akceptovatelný styl švihu, který bude plnit svou funkci

• Spousta věcí, které jsou přijímány jako nezbytné základy, nejsou nic víc než pohádky

• Profesionálové se učí dovednosti, ne mechaniku – pracujme tedy na rozvíjení dovedností

• Dovednost neznamená technika / mechanika

• Styl vychází z funkce

• Změny techniky by měly být podmnožinou tréninkového programu, nikoliv jeho základem

• Golfista je více než jen styl jeho švihu. Snažit se o zlepšení v golfu na základě zlepšování vlastního stylu je krátkozraké.

Autor: Adam Young je trenérem Akademie Davida Leadbettera ve španělském rezortu La Manga Club, autor tréninkového programu „The Strike Plan“ a autor úspěšné knihy tipů založených na výzkumech z oblasti motoriky „The Practice Manual“.